Domů / Novinky / Fialový deštník a já
Kategorie
Výrobci
Doporučujeme
Odběr novinek

Fialový deštník a já

Fialový deštník a já - Afrodit.cz    Nesleduju předpověď počasí, zkrátka na to nemám buňky. Přestože vlastním 3 krásné, nové deštníky, s sebou si jeden z nich beru jen tehdy, je-li venku už započatý déšť. Nosím zásadně malé skládací lehké deštníky. Jsou praktické a dají se v nepromokavém obalu ihned po dešti strčit do kabelky.

 

 

Krásné ráno

Tak jsem šla jednou do práce a nevzala si deštník, protože ráno nepršelo. V práci byl pěkný den, všechno se mi dařilo a já se už těšila na večeři, kterou pro mě přítel doma chystal.
Přesně v půl šesté, kdy končím, se strhnul takový lijavec, že i pouhé přeběhnutí na zastávku by mi udělalo louži v botě. Nezbylo mi nic jiného, než se rozhlédnout po firmě. Jediné, co tam bylo k mání, byl obrovský firemní zářivě fialový deštník na holi.
Kdybych bývala věděla, jak mi tento deštník zkazí den, ani bych se ho nedotkla.

 

 

 

 

Trable začínájí ....

Půjčila jsem si ho. Byl opravdu těžký a VELIKÝ. Zastávka byla plná promočených lidí, a tak jsem stála vedle na chodníku. Střecha deštníku zabírala skoro celý chodník a znáte lidi, když prší. Jsou nepříjemní a rádi vám dají na jevo, že jim něco na vás vadí. Lidem na mě vadil můj vypůjčený deštník. „Slečno prosím vás nemůžete si jít stoupnout jinam?“ bylo ještě milé slušné pozdravení. „To snad nemyslíte vážně s timhletim tady..“ řečeno nepěkným tónem a doprovázeno ošklivým pohledem a šťouchnutím do deštníku, už se mi moc nelíbilo.
Já z toho deštníku, milá paní, také nejsem nadšená, říkala jsem si v duchu. V autobuse jsem postavila deštník vedle sebe k oknu a začetla se do knihy. Při výstupu jsem zjistila, že tam ten deštník zůstal a venku stále dost prší. Počkala jsem na další autobus. Pojedu za tím předchozím na konečnou a deštník si z něj vezmu. Cestou pozoruju kapky na skle a najednou vidím venku figuru s obrovským fialovým deštníkem! No to snad není pravda, to je ten můj půjčený deštník. Okamžitě vstávám a na nejbližší zastávce vystupuju. Chcete znát trapas dne? Mokrá podlaha, schody, uklouznutí a můj pád do louže přímo pod dveře mezi čekající lidi.

 

 

Trapas dokonán

Celá mokrá, špinavá s dírou na kalhotech a lehce rozhozená jsem vstala, a s tím, že jsem v pořádku, jsem si to zamířila pěkně rychle za člověkem s deštníkem, aby mi neutek.
Ten člověk byla žena. Slušně jsem jí vysvětlila, že má můj deštník a že by mi ho měla vrátit. Žena na mě vytřeštila oči a už spustila: Co si to dovoluju, co jsem vůbec zač a jestli si myslím, že jí okradu, tak ať to ani nezkouším, protože má v ruce slzák a ráda ho použije. Ta žena ho měla opravdu v ruce. Zůstala jsem na ní civět, žena si to odštrádovala a na mě opět začalo pršet.
Ze zadu jsem si potom všimla loga na deštníku. Bylo to jiné logo, nebyl to můj vypůjčený deštník.

 

Domů jsem šla pěšky. Byla jsem mokrá na kost, umolousaná, z kolena mi tekla krev, špína na bundě, v obličeji byste větší beznaděj ten den u nikoho nenašli. A když mi otevřel přítel se skleničkou vína v ruce a v dobré náladě, nezmohla jsem se na nic jiného, než na bezradný pláč.

 

Stále počasí nesleduji. A deštníky také nenosím. Zkrátka na to nemám buňky.